Atropa bella-donna - rulík zlomocný

 Rod

Atropa zahrnuje 4 druhy, z nichž jeden roste v Evropě, další ve Španělsku a severozápadní Africe, další v Afghánistánu a západní Himaláji a poslední v pohoří Turkmenistánu a Íránu.

Popis:

Vytrvalá, 50 až 180 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, větvená, oblá, plná, kratičce pýřitá, fialově naběhlá. Listy střídavé, na květonosných větvích zdánlivě vstřícné, kopinatě vejčité, vejčité nebo eliptické, klínovitě zúžené v řapík, celokrajné, zejména na žilkách krátce pýřité. Květy jednotlivě v úžlabí listů, kalich zvonkovitý, za plodu hvězdovitě se rozkládající, koruna zvonkovitě trubkovitá, až 3 cm dlouhá, dole nazelenalá, nahoře hnědofialová, vzácně celá žlutozelená, uvnitř lysá, vně krátce pýřitá. Bobule kulovité, 14 až 18 mm v průměru, nejdříve zelené, později černé, vzácně žlutozelené, lesklé. Kvete v VII až VIII.

Stanoviště:

Paseky, listnaté i smíšené lesy, lesní okraje, preferuje půdy čerstvě vlhké až vlhké, výživné, zásadité až slabě kyselé, vápnité, umístění polostinné.

Rozšíření:

V ČR zejména od pahorkatin po podhorské oblasti, souvisle zejména na východě státu, v Čechách takřka chybí ve vyšších horských polohách, vzácně se vyskytuje v nížinách. Celkově roste v Evropě od Francie, Belgie a Anglie na západě po Podněstří a na Krym na východě, na jihu vzácně ve Španělsku, severní Africe, Itálii, Sardinii, Sicílii, Albánii, Bulharsku, severním Řecku, severní hranici rozšíření tvoří Irsko, Dánsko, jižní Švédsko. Zplaněle se pak vyskytuje v mnoha zemích, kde je pěstován.

Jedy:

Všechny části rostliny jsou prudce jedovaté neboť obsahují alkaloidy, z nichž nejdůležitější jsou hyoscyamin a atropin, které dohromady tvoří asi 90% všech alkaloidů. Dále jsou přítomny alkaloidy atropamin, belladonnin, skopolamin, N-methylpyrrolin, N-methylpyrrolidin, helleradin a zřejmě bellaradin (kuskhygrin). V listech je obsaženo asi 0,3 až 1% alkaloidů, v kořenech až 1,5%, v květech okolo 0,4%, v plodech asi 0,9% a v semenech přibližně 0,8%, jejich obsah se však mění během vývoje rostliny. Dále jsou přítomny třísloviny (v listech 8 až 9%, v kořenu okolo 12%) a glykosid methylaeskulin.
Hlavními toxickými látkami v rulíku jsou hyoscyamin a atropin, jejichž účinek je podobný: tlumí až ochrnuje zakončení vegetativního nervového systému zvaného parasympatikus, tlumí sekreci žláz a uvolňuje křeče průduškového svalstva a hladkého svalstva zažívacího ústrojí. V malých dávkách nepůsobí na mozek ani míchu, ve větších dávkách však vyvolává stav blouznění nebo opilosti, které může přejít v chorobné rozrušení a po něm ospalost, nehybnost, až koma. Skopolamin působí podobně, pouze na mozek nepůsobí stimulačně, ale sedativně. Vyvolává uklidnění, ospalost, až narkózu.
Otravy rulíkem nastávají obvykle záměnou jeho bobulí za jiné plody. Otrava se projevuje zprvu pocitem sucha v ústech a těžkou mluvou. Zorničky jsou rozšířeny, postižený ztrácí schopnost zaostřit zrak (porucha akomodace), objevuje se slepota. Kůže v obličeji rudne, puls se zrychluje. Po té se objevuje silné mozkové podráždění, otrávený je neklidný, křičí, má halucinace, po excitaci přichází ochablost, krevní tlak je nízký, dýchání povrchní, končetiny studené, smrt přichází v komatu. Prognóza otrav je však poměrně příznivá, asi 90% postižených se podaří vyléčit.
Smrtelná dávka atropinu je asi 0,01 až 0,1 g, pro děti se jako smrtelná dávka udává 3 až 4 bobule, u dospělých 10 až 12 bobulí nebo 0,3 nebo více gramu listu. Otrava může nastat i po požití masa nebo mléka zvířete, které rulík spáslo, přičemž je třeba mít na vědomí, že některá zvířata jsou na atropin dosti odolná, takže se na nich žádná otrava nemusí projevovat (koza, králík, ovce, kůň, skot, bažanti, někteří zpěvní ptáci ...).

Lékařství:

V lékařství se užívá rulíkových drog jako spasmolytika (látky uvolňující křeče, např. při křečovitém kašli nebo bronchiálním astmatu, ledvinových kolikách, křečovité zácpě apod.), antiastmatika, parasympatikolytika (např. po následcích mozkových zánětů) nebo anestetika. V očním lékařství se užívá atropinu k rozšíření zorniček.
V 19. století se užívalo rulíku např. k léčení žloutenky, černého kašle, nervových chorob, spály, epilepsie, neuróz, kožních chorob aj.
Vzhledem k velké jedovatosti rulíku je vyloučeno jeho užití v lidovém léčitelství.

Thlaspi arvense - penízek rolní

Rod

Thlaspi zahrnuje asi 80 druhů, které rostou v mírném a subtropickém pásmu severní polokoule, nejvíce v Evropě a Malé Asii.

Popis:

Jednoletá, 10 až 60 cm vysoká bylina. Lodyha větvená, hranatá, lysá. Přízemí listy úzce obvejčité nebo podlouhlé, celokrajné nebo vykrajovaně zubaté, lodyžní listy podlouhle kopinaté až podlouhlé, zubaté, přisedlé, objímavé. Květy uspořádány v hroznu, bílé. Šešulky široce eliptické až okrouhlé, široce křídlaté, nahoře vykrojené. Kvete v IV až IX.

Stanoviště:

Pole, okraje silnic a cest, rumiště, skládky, zahrady, vinice, preferuje půdy kypré, výživné, humózní, slabě kyselé, hlinité.

Rozšíření:

V ČR na celém území od nížin po podhorské oblasti hojně, ve vyšších polohách jen ojediněle (max. asi do 1000 m n.m.). Celkově roste v Evropě vyjma arktických oblastí a nejjižnějšího Středozemí, na východě až po Japonsko, zdomácnělý v Severní Americe.  

Barvínek menší

Popis rostliny

Vytrvalá bylina nebo až polokeř dosahující výšky 15-20 cm. Jeho oddenek je plazivý, v mnoha místech kořenující, dlouhý až 60 cm. Kvetoucí prýty jsou oblé, krátké, přímé nebo vystoupavé, na bázi dřevnatějící. Nekvetoucí prýty kořenují a jsou plazivé. Krátce řapíkaté listy jsou vstřícné, mají podlouhle kopinatý až eliptičný tvar. Na konci jsou krátce špičaté nebo tupé, na bázi jsou klínovité. Neopadávají, jsou kožovité, na líci lesklé, na rubu světlejší. Okraje listových čepelí jsou slabě podvinuté a lysé. Dlouze stopkaté květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů. Kalich je čtyř- až pěticípý, s cípy na okraji lysými. Barva koruny je světle modrá až modrofialová. Květní trubka je jen krátká. Korunní cípy jsou nesouměrné, šikmo obvejčitě klínovité, doleva stočené. V květu je pět tyčinek, svrchní semeník srůstá ze dvou plodolistů. Plody jsou dva měchýřky, které srůstají naspodu, obsahují hnědá semena. Rozmnožuje se ale hlavně výběžky. Rostlina kvete od března do června.

Popis stanoviště

Barvínek menší najdeme v křovinách a světlejších lesích (listnatých a smíšených), v luzích, na vinicích, zarostlých skalách, na zahradách a hřbitovech. Na některých místech zplaňuje právě ze zahrad. Tvoří typické souvislé, husté porosty. Roste na půdách hlinitých až jílovitých, kyprých, bohatých na živiny. Snese ale i půdy horší kvality, které jsou méně provzdušněné. Nesmí být ale výrazněji kyselé a chudé na minerály. Vyhovují mu období s vyšší vlhkostí vzduchu.

Areál rozšíření

Jedná se o evropský druh, který pochází ze Středomoří. Méně roste v severních polohách, protože hůře snáší mráz. Roste i v Malé Asii a na Kavkaze. Nachází se v polohách od nížin do podhůří. U nás roste roztroušeně. Nejvíce se nachází v Českém Krasu a v Brdech. Běžnější je v severní části republiky než na jihu.

Obsahové látky

V nati barvínku menšího jsou obsažené alkaloidy vincamin a vincaleucoblastin a dalších více než 30 alkaloidů. Mezi další látky patří pektin, třísloviny a saponiny.

Léčivé účinky

V rostlině byly objeveny alkaloidy, které mají podobný charakter jako látky obsažené v rauwolfii plazivé (Rauwolfia serpentina-himalájská rostlina), která se používá k léčení onemcnění kardiovaskulárního systému a při vysokém krevním tlaku. Vincaleuvoblastin působí na snižování počtu leukocytů a působí tak proti nádorovým bujením.

Lidové léčitelství

Při zánětech ústní dutiny nebo střevní sliznice se pije čaj z této rostliny. Používá se k léčení zánětů dýchacích cest a také k zastavování krvácení z nosu a dásní.

Zajímavosti

Ve středověku se tato rostlina používala k různým rituálům (měla člověka ochránit proti čárům).

Lidové názvy

zimostráž, barvínek, brčál, barvenka, vinka, zelenec

Scanované detaily

květ - Květy oboupohlavné, pětičetné, andreceum (soubor tyčinek) z pěti tyčinek přirostlých ke koruně, gyneceum srůstá ze dvou plodolistů, koruna je modrá, řepicovitá, korunní trubka slabě nálevkovitá, nad vetknutím tyčinek chlupatá. Korunní cípy šikmo obvejčité, doleva ztočené. Čnělka pod bliznou terčovitě rozšířená.

celá rosltina - Rostlina s dřevnatějícím stonkem a dlouze plazivým kořenem. Vzhledem ke dřevnatějícímu stonku bývá řazena mezi polokeře.

poupě - Květní poupě vyrůstající jednotlivě v paždí listu.

listy - Dva páry listů: listy vstřícné, bez palistů, nedělené, celokrajné, lesklé.

list rub - Spodní strana listu s patrnou žilnatinou a mírným podvinutím, světlejší než svrchní strana listu.

oddenek s kořeny - Dlouze plazivý oddenek s kořenovýn systémem. Systém oddenků umožňuje vznik rozsáhlých polykormonů.

Popis čeledi

Jedná se o byliny nebo dřeviny. Listy jsou jednoduché, vyrůstají vstřícně. Jsou celokrajné a bez palistů. Květy rostou jednotlivě nebo tvoří vrcholičnatá květenství. Jsou pravidelné, oboupohlavné, dvouobalné, kalich i korunu tvoří pět plátků. Korunní plátky srůstají. Tyčinky jsou v květech po pěti, semeník srůstá ze dvou plodolistů. Plody jsou tobolky. Jsou to především tropické a subtropické druhy.

Rojovník bahenní

Popis rostliny

Větvený keř dorůstající výšky 50-150 cm. Mladé větve jsou porostlé rezavými chlupy, všechny větve jsou přímé. Přisedlé listy mají střídavé postavení. Jejich tvar je čárkovitý nebo široce kopinatý, jsou široké asi 3 mm a dlouhé 30 mm. Jsou vytrvalé, kožovité, celokrajné, na líci lysé a na rubu rezavě chlupaté, na okrajích podvinuté. Na rubu jsou listy kromě chlupů pokryté i žlázkami. Pravidelné a oboupohlavné květy vytvářejí bohaté vrcholové okolíky. Květy vyrůstají v úžlabí hnědých šupin na dlouhých žláznatých stopkách. Kalich srůstá z pěti lístků, kališní ušty jsou tupé. Koruna je tvořená pěti bílými, na konci tupými plátky. Mají široce obvejčitý tvar a jsou velké 10-15 mm. Tyčinek je deset, jsou rozmístěné ve dvou kruzích, jsou delší než korunní plátky. Svrchní semeník je žláznatý, srůstá z pěti plodolistů. Plody jsou vejčité tobolky na převislých stopkách. Jsou velké 3-6 mm, pukají pěti chlopněmi. Rostlina kvete od května do června.

Popis stanoviště

Roste na rašelinách a v rašelinných lesích. Méně často ho najdeme na pískovcových skalách, které jsou porostlé mechem. Objevuje se na silně kyselých, mokrých, zrašelinělých půdách.

Areál rozšíření

Rostlina je rozšířená ve střední a v severní Evropě, v oblasti Alp. Také se vyskytuje v Severní Americe, ve střední a východní části Asie. Najdeme ho i v Japonsku. Roste např. v jižních Čechách, hlavně v Třeboňské pánvi.

Obsahové látky

V listech jsou obsažené silice. Dále rostlina obsahuje glykosid arbutin, jedovatou látku ledol, látky thymol, palustrol, karvakol, fraxin, mykren a eskulin. Látka ledol má při vnitřním použití povzbudivé účinky, ale při lokálním použití působí dráždivě. Izolovaný olej působí jako silné anestetikum.

Jedovaté účinky

Olej získaný z rojovníku bahenního má omamné a psychoaktivní účinky. Při vyšších dávkách působí toxicky na trávicí trakt nebo vyvolává u těhotných žen potraty.

Lidové léčitelství

Používal se k léčbě černého kašle, proti bolestem kostí a kloubů, při menstruačních bolestech, k léčbě revma a na pohmožděniny.

Stupeň ochrany

V České republice je tento druh chráněný zákonem (§3) a je zapsaný v červeném seznamu rostlin jako ohrožený druh (C3). Zákonem je chráněný i na Slovensku, v červeném seznamu je tam řazen do kategorie kriticky ohrožených druhů.

Zajímavosti

U germánských kmenů se rostlina přidávala jako koření do piva. Na Sibiři se využívala k ochraně před hmyzem a jako léčivka. Na spodu semeníku je vylučovaný nektar se silnou vůní, která láká hmyz k opylování. Silnou vůní bývá často usmrcen drobný hmyz. Semena jsou anemochorní (roznášená větrem). Díky svému zápachu, který způsobují silice obsažené v listech, se dá rostlina použít jako prostředek proti molům.

Lidové názvy

ledum, rokovník, rojovec, divoký rozmarýn, rozmarýn lesní

Popis čeledi

Zástupci čeledi Ericaceae jsou buď keře nebo polokeře rostoucí především na severní polokouli. Patří sem zhruba 2500 druhů řazených asi do 70 rodů. Listy se přizpůsobily suchému prostředí jsou velké kožovité nebo jednoduché, často šupinaté či jehlicovité. Jsou vytrvalé, vždyzelené, jen výjimečně opadavé, na okrajích podvinuté. Květy vyrůstají buď jednotlivě nebo tvoří různá květenství (hrozny, okolíky, chocholíky). Jsou oboupohlavné, pravidelné, čtyř- nebo pětičetné. Květní plátky jsou srostlé nebo výjimečně volné (např. rojovník). Ve dvou kruzích vyrůstají tyčinky, jejichž prašníky jsou velmi různorodé. Pylová zrna tvoří tetrády. Semeník je svrchní, srůstá ze čtyř nebo pěti plodolistů. Plody jsou tobolky nebo peckovice. Ericaceae rostou na kyselých, chudých půdách. Najdeme je v jehličnatých lesích, na rašeliništích a vřesovištích. Ve Středomoří tvoří křovinné porosty zvané macchie. U druhů této čeledi se často projevuje erikoidní mykorhiza. Díky ní mohou tyto rostliny přežívat na kyselých stanovištích, protože mohou snáze přijímat živiny, které jsou zde těžko dostupné.