Vítej v knihovně

Heřmánek pravý
Heřmánek pravý
Vědecká klasifikace
Nadříše: jaderní (Eucaryota) Říše: rostliny (Plantae) Podříše: vyšší rostliny (Cormobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta ) Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida) Podtřída: Asteridae Řád: hvězdnicotvaré (Asterales) Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae) Rod: Heřmánek (Matricaria)
Binomické jméno
Matricaria recutita L., 1753

Heřmánek pravý (Matricaria recutita L., 1753) je léčivá rostlina z čeledi hvězdnicovitých.

[editovat] Nomenklatura

Matricaria recutita L., 1753

[editovat] Popis

• Heřmánek pravý je jednoletá bylina vysoká 15 až 50 cm. Celá rostlina charakteristicky voní.
• Lodyha je přímá, větvená a lysá, málo listnatá.
• Listy jsou jemné, střídavě přisedavé,dvojnásobně nebo trojnásobně zpeřené, 3–7 cm dlouhé, s úzce čárkovitými špičatými úkrojky.
• Květní úbory o průměru 1–2,5 cm tvoří zlatožluté trubkovité a bílé jazykovité květy na prodloužených stopkách až 10 cm slouhých a jsou uspořádané do laty.
• Květní úbor má žlutý terč a kuželovité duté lůžko průměrně 4–5 mm vysoké. Důležitým poznávacím znakem oproti podobným rmenům je skutečnost, že květní lůžko heřmánku je duté, zatímco u rmenu je plné.
• Kvete od června do září.
• Plodem je nažka sotva 1 mm dlouhá.

[editovat] Rozšíření

Roste jako polní plevel a na rumištích. V poslední době se pěstuje i v polních kulturách. Není náročný na půdu, přesto preferuje hlinité půdy s vyšším obsahem živin.

[editovat] Areál rozšíření

Původní areál rozšíření zahrnoval jižní Evropu a oblast Středomoří. Během doby se postupně rozšířil pěstováním i do jiných teplejších oblastí Evropy, do Ameriky a Asie. V jižních oblastech se pěstuje v polních kulturách.

V Česku roste celkem hojně na celém území od nížin až do podhůří.

[editovat] Použití

V léčitelství se používá jako droga sušený květ (Flos chamomillae). Odvar či čaj z heřmánku působí proti zánětlivým onemocněním, při nemocech trávicího traktu, snižuje bolest, hojí rány a brání tvorbě jizev.

Hojně se využívá i v kosmetickém průmyslu.

Někteří lidé jsou však na heřmánek alergičtí.

[editovat] Obsahové látky

Silice obsahuje značné množství látek, především terpenických, které dávají rostlině typickou vůni. Deriváty kyseliny benzoové mají antipyretické účinky.

[editovat] Terpeny

• α-bisabolol
• apigenin
• azulen
• β-karyophylen
• bisabolen
• bisabolol
• borneol
• trans-α-farnesen
• trans-β-farnesen
• farnesol
• geraniol
• guajazulen
• chamazulen
• chamomillol
• karyofylen
• kemferol
• levonenol
• matricin
• matrikarin
• thujon

[editovat] Aromatické kyseliny

• kyselina salicylová
• kyselina 2,4-dihydroxybenzoová
• kyselina 2,5-dihydroxybenzoová
• kyselina 3,4-dihydroxyskořicová
• kyselina 4-methoxybenzoová
• kyselina kávová

[editovat] Kumariny

• kyselina kumarová
• umbeliferon
• herniarin
• kumarin

[editovat] Steroidy

• sitosterol
• stigmasterol

[editovat] Flavonoidy

• apigenin
• luteolin
• kvercitin
• kvercetrin

[editovat] Sacharidy

• fruktosa
• glukosa
• rhamnosa
• xylosa

[editovat] Glykosidy

• apigenin-7-(6"O-acetyl)glukosid
• apigenin-7-glukosid
• apigenin-7-rutinosid
• sitosterol-glukosid
• luteolin-7-glukosid
• luteoloin-7-rhamnoglukosid
• kvercetin-3-O-galaktosid
• kvercetin-7-glukosid

[editovat] Vitaminy

• kyselina L-askorbová - vitamin C
• niacin
• thiamin

[editovat] Nomenklatorická a taxonomická poznámka

U různých autorů je tento druh pojímán různě široce a podstatným způsobem se liší i používání preferovaného jména. Publikace Květena České republiky pojímá druh široce a preferuje jméno M. chamomilla; k tomuto názoru se připojuje také autorka rozsáhlé studie o taxonomii heřmánku Wendy L. Applequistová (Taxon 51 (4), s. 757-761, 2003). Naproti tomu databáze Flora Europaea preferuje modernější jméno Chamomilla recutita.

Kopřiva žahavka

Kopřiva žahavka
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád: kopřivotvaré (Urticales) Čeleď: kopřivovité (Urticaceae) Rod: Kopřiva (Urtica)
Binomické jméno
Urtica urens Liné

Kopřiva žahavka (Urtica urens) je vedle kopřivy dvoudomé druhý běžný zástupce rodu na našem území. Lidově je nazývána žahavka nebo žihlava. Vzhled je podobný, jde však o jednoletou, jednodomou bylinu podstatně menšího vzrůstu (10-30 cm) a její žahavé chlupy jsou trochu účinnější. Kvete od června do září, plody jsou vejčité nažky. Více se jí daří v nižších nadmořských výškách.

Kostival lékařský

Kostival lékařský
Kostival lékařský
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: rostliny krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida ) Řád: jirnicotvaré (Polemoniales) Čeleď: brutnákovité (Boraginaceae) Rod: kostival (Symphytum)
Binomické jméno
Symphytum officinale L.

Kostival lékařský (Symphytum officinale L.) je léčivá rostlina z čeledi brutnákovitých.

Obsah 1 Popis 2 Stanoviště 3 Areál rozšíření 4 Použití 5 Účinné látky 6 Externí odkazy

[editovat] Popis

• Kostival lékařský je statná, vytrvalá až 1 m vysoká bylina.
• Listy vyrůstají z černého řepovitého uvnitř bělavého oddenku, který přechází v zemi v silné postranní kořeny.
• Listy mají kopinatý tvar, jsou dosti dlouhé a chlupaté, rostou střídavě. Horní listy jsou přisedlé, spodní mají řapík.
• Přímá, nahoře větvená lodyha je drsně chlupatá.
• Květy rostou v mnohokvětých vijanech a dvojvijanech v úžlabí horních listů. Zvonkovitě válcová pětizubá koruna je obvykle růžová nebo fialová, vzácněji bílá nebo nažloutlá.
• Kvete v květnu až červenci
• Semeník je čtyřdílný, plod se skládá ze čtyř nažek.

Kostival lékařský

Kostival lékařský

[editovat] Stanoviště

Roste hojně v příkopech, v křovinách u potoků a řek, ve vlhkém houští a na vlhkých polích na výživných půdách.

[editovat] Areál rozšíření

Areál rozšíření zahrnuje Střední a západní Evropu, zasahuje až do Střední Asie, vzácně roste v jižních a severních oblastech Evropy. Zavlečen byl také do Severní Ameriky.

[editovat] Použití

Kořen, popřípadě i nať (Radix et Herba Symphiti). Kostival lékařský byl vyloučen z oficiálních lékopisů pro vnitřní použití (Nanejvýše lze používat krátkodobě) z obav z možných karcinogenních účinků obsažených alkaloidů a doporučuje se pouze k zevnímu použití.

Používá se k zevním obkladům na rány, vředy a zanícené žlázy.

Kořen se sbírá především na jaře před začátkem vegetace nebo na podzim v září a v říjnu.

[editovat] Účinné látky

Droga obsahuje hojně slizu, třísloviny, allantoin, konsolidin, cholin, asparagin, organický vápník a škodlivé pyrolizidinové alkaloidy max. 0,3% (škodlivě působí pouze izolované alkaloidy).

Šalvěj lékařská

Šalvěj lékařská
Šalvěj lékařská
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád: hluchavkotvaré (Lamiales) Čeleď: hluchavkovité (Lamiaceae) Rod: Šalvěj (Salvia)
Binomické jméno
Salvia officinalis L.

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis Linné) je rostlina z čeledi hluchavkovitých,

Obsah 1 Popis 2 Stanoviště 3 Areál rozšíření 4 Použití 5 Obsahové látky 6 Externí odkazy

[editovat] Popis

• Šalvěj lékařská je vytrvalá silně aromatická rostlina polokeřovitého vzhledu se zdřevnatělými lodyhami vysoká v rozmezí 20 až 70 cm.
• Lodyha je přímá, obvykle nevětvená, olistěná, šedoplstnatá.
• Listy jsou vstřícné, řapíkaté, podlouhle vejčité a jemně vroubkované. Listy jsou dlouhé 2 - 8 cm, 1 - 4 cm široké, jsou stříbrošedé až zelené. V mládí jsou šedoplstnaté, později lysé, na líci s výraznými žilkami.
• Květenství tvoří lichopřesleny o 4 - 10 květech.
• Květ má dvoupyskou korunu, která je světle fialová, občas bílá, korunní trubka v ústí chlupatá, horní pysk vyklenutý, dolní 3laločný.
• Kvete v V až VII.
• Plodem je tvrdka.

šalvěj lékařská

[editovat] Stanoviště

Vyžaduje propustnou půdu a slunné stanoviště. Na zimu je třeba rostliny chránit před mrazem přikrývkou.

[editovat] Areál rozšíření

Původní areál rozšíření šalvěje lékařské zahrnoval oblast Středomoří Malé Asie. K léčivým rostlinám patřila šalvěj už ve starověkém Římě. Do dnešního Česka se tato bylina dostala až teprve v 9. století kdy začala být pěstována nejdřív v klášterních zahradách, později i jinde. V Česku se v současné době pěstuje na zahrádkách, místy v teplých oblastech může i zplanět

[editovat] Použití

Ve staročeské kuchyni byla používána šalvěj lékařská tak často jako petrželka.

Jako koření se užívají čerstvé nebo sušené listy barvy zelenošedé až stříbrošedé. Šalvěje chutnají trpce a lehce nahořkle a hodí se hlavně k vepřovému a telecímu masu. Přidává se také do omáček, nádivek, k ochucení sýrů.

Sbírá se i kvetoucí nať v červnu až červenci.

Používá se též v léčitelství pro své protizánětlivé účinky, zabraňuje průjmům. Omezuje pocení.

[editovat] Obsahové látky

Obsahuje zejména silice (1,5 až 2,5%) - thujon, salviol, cineol, kafr, borneol. Dále obsahuje třísloviny, oxyterpenové kyseliny, estrogenní hormony a amid kyseliny nikotinové.