Vítej v knihovně

Alchymista je šikovný a leccos vydrží. Zabývá se výrobou lektvarů a různých kouzelných předmětů. V boji většinou nepomáhá přímo,ale prostřednictvím svého umění. Alchymisté se liší od kouzelníků svým přístupem k magii. Zatím co kouzelnící rozvíjejí svou inteligenci a z ní získávají magenergii,alchymisté ji destilují z různých předmětů(netopýří křídla,žluče toulavých psů) a záleží jen na jejich obratnosti,zda a kolik magenergie s jim podaří z nich vytěžit. Díky tomu jsou alchymisté bližší "obyčejným" lidem než kouzelníci a nevzbuzují u nich strach. Přesto mají svým způsobem mnohem důvěrnější vztah k magenergii nez jiná povolání nadaná schopností kouzlit.
Alchymistovy kouzelné předměty mohou být užitečné v mnoha různých situací. Jejich účinky se často liší od účinků kouzelníkových kouzel a žadná družina neprodělá,když bude mít ve svém středu alchymistu.

Nicholas Flamel žil ve 14. století, narodil se někdy kolem roku 1330 pravděpodobně v Paříži. Pocházel z chudé rodiny a v dospělosti se stal knihkupcem a písařem. Jedna legenda praví, že měl jednou velmi živý sen, ve kterém mu anděl ukázal knihu hermetických umění a řekl: „Tuto knihu si prohlédni. Zpočátku nebudeš rozumět ničemu z toho, co v ní stojí – ani ty ani nikdo jiný. Ale jednoho dne spatříš to, co nebude moci spatřit žádný jiný člověk.“

Za nějaký čas vstoupil do jeho malého krámku cizinec, který prodával jakousi velmi starou knihu, protože velmi nutně potřeboval peníze. Nicholas Flamel onen objemný svazek pobitý mědí a potištěný podivnými znaky a písmeny ve starobylém jazyce okamžitě poznal. Byla to ta kniha, kterou mu ukázal anděl ve snu. Podařilo se mu rozluštit, že ji napsal jistý Abraham Eleazar Žid. Nicholas tehdejší díla alchymistů trochu znal a něco málo věděl, ale přesto mu trvalo 21 let, než přišel na všechny hermetická tajemství ukrývající se v knize.

Text byl částečně hebrejsky, a tak mu jeho žena Pernelle navrhla, aby se obrátil na nějakého židovského rabína, který bude znát tajemství kabaly. Flamel věděl, že mnoho Židů bylo z Francie vypovězeno, a že odešli do Španělska. Proto se vydal na dlouhou namáhavou cestu do města Santiago de Compostela ke svatyni svatého Jakuba v naději, že po cestě na nějaké Židy narazí. Nestalo se tak. Zklamaný se vracel zpět domů a na zpáteční cestě potkal hebrejského mudrce - mistra Canchese - který mu vysvětlil skutečný význam záhadných znaků, tabulek a diagramů a poskytl mu tak klíč, s jehož pomocí Flamel nakonec celou knihu rozluštil.

Vrátil se domů ke své ženě a konečně po třech letech jim jejich práce přinesla vytoužené ovoce. V pondělí 17. ledna 1382, někdy kolem poledne, přeměnili pomocí bílého Kamene mudrců půl libry rtuti ve stříbro. Později, 25. dubna 1382 v pět hodin odpoledne, přeměnili rtuť ve zlato pomocí rudé variety. Celkem kámen použili třikrát.

Nakonec se rozkřiklo, že Nicholas objevil všemi lidmi vytoužený elixír života. Mocný elixír mu ale zřejmě nebyl zas až tak moc platný, protože zemřel buď roku 1417, nebo 22.března 1418, tedy ve věku 87 či 88 let. Dnes je jeho náhrobek vystaven v Musée de Cluny, kam byl přestěhován z jednoho pařížského krámku s potravinami, kde sloužil jako krájecí deska (což je dost hrozivá představa).

Jeho celý životní příběh byl dále rozvíjen a domýšlen. Dřívější zprávy se zmiňují jen o jeho ohromném bohatství, ale lidé mu přisoudili i delší život, nepochybně dílo Kamene mudrců. Roku 1712 prý jeden pocestný narazil v Malé Asii na sečtělého derviše, který zrovna potkal Flamelovy, oba zdravé a čilé. Žili prý v Západní Indii a bylo jim něco přes 375 let. O půl století později se prý ukázali v pařížské Opeře.

Třebaže není jisté jestli se Nicholas zabýval alchymií a vyrobil Kámen mudrců, jeho práce však byla dobře známá i mezi alchymisty 17. století a výrazně je ovlivnila.