Elfský jazyk
 Původ Elfštiny Elfové se dávno ve Starých časech rozdělili ve dvě hlavní větve: Západní elfy (Eldar) a Východní elfy. Druhého původu byla většina obyvatel Temného hvozdu i Lórienu. Jejich jazyky se však v tomto příběhu neobjevují; všechna elfská jména i slova jsou zde v eldarské podobě. Z eldarských jazyků se v této knize vyskytijí dva: Vznešená elfština čili quenijština a Šedá elfština čili sindarština. Vznešená elfština byla dávným jazykem Eldamaru za Mořem, prvním, který byl písemně zaznamenán. Nebyla to již rodná řeč, ale stala se jakousi "elfí latinou", dosud užívanou při obřadech a pro vysoce učené mudrosloví a písně Vznešenými elfy, kteří se vrátili jako Vyhnanci ze Středozemě na konci Prvního věku. Šedá elfština byla původně příbuzná s quenijštinou ; byl to totiž jazyk Eldar, kteří došli na pobřeží Středozemě, ale nepřepluli Moře a zůstali v přímořské zemi Beleriandu. Tam jim kraloval Thongol Šedopláš� z Doriathu a v dlouhém příšeří se jejich jazyk měnil s měnivostí zemí smrtelníků a značně se odcizil řeči Eldar ze Zámoří. Vyhnanci, sídlící mezi početnějšími Šedými elfy, přejali pro běžné užívání sindarštinu; proto byla jazykem všech elfů a jejich knížat, kteří se vyskytují v tomto příběhu. Všichni totiž byli eldarského původu, i když lid, kterému vládli, byl z nižších čeledí. Nejvznešenější ze všech byla paní Galadriel z královského domu Finarfinova, sestra Finroda Felagunda, krále Nargothrondu. V srdcích Všech vyhnanců byla touha po Moři nikdy neutuchajícím nepokojem; v srdcích Šedých elfů dřímala, dřímala, jakmile se však probudila, nemohlo ji nic. Pár základních Elfích frází:
|
![herman3[1].jpg](/img/mid/8/herman3-1-.jpg)